korupčník
[korupčňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo korumpuje, úplatkář • kdo se nechává korumpovat:
usvědčený / odsouzený korupčník
proces s fotbalovými korupčníky
očistit státní správu od korupčníků
Tunelářům a korupčníkům tuční konta v daňových rájích.
Bez strachu korupčníků z potrestání nelze proti úplatkářství bojovat.
► korupčnice
[korupčňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
pravomocně odsouzená korupčnice
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[korupčňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo korumpuje, úplatkář • kdo se nechává korumpovat:
usvědčený / odsouzený korupčník
proces s fotbalovými korupčníky
očistit státní správu od korupčníků
Tunelářům a korupčníkům tuční konta v daňových rájích.
Bez strachu korupčníků z potrestání nelze proti úplatkářství bojovat.
► korupčnice
[korupčňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
pravomocně odsouzená korupčnice
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

