koutek
[ko͡utek]
(2. j. -tku, 6. j. -tku, 6. mn. -tcích, -tkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
kout 1 (prostor, kde se stýkají dvě plochy):
rohová sedačka v koutku místnosti
Seděl sám v koutku obývacího pokoje.
2.
kout 2 (prostor vytvořený k určité činnosti):
dětský / hrací koutek
pracovní koutek s psacím stolem
kavárna s čtenářským koutkem
V nákupní galerii by rodiče uvítali přebalovací koutek s pultem.
Zřídili jsme kuřácké koutky, kde je zajištěna důkladná ventilace.
3.
kout 3 (část území, prostoru):
Letní tábor leží v malebném koutku přírody.
Miska umístěná ve stinném koutku zahrady poskytne zdroj vody pro ježky.
4.
postranní část úst nebo očí:
vnější / vnitřní koutek oka
znaménko nad koutkem pusy
elegán s cigaretou v koutku úst
Začal mu cukat koutek levého oka.
Zvedá koutky do úsměvu sebejistého politika.
5.
mediální rubrika (v časopise, rozhlase ap.) určená pro texty z určité oblasti, oboru:
jazykový koutek
Celá řada novin a časopisů pravidelně uveřejňuje šachový koutek.
Nový pravidelný koutek se vysílá každý třetí čtvrtek v měsíci.
◊ sledovat / pozorovat něco / někoho koutkem oka
1. dívat se nenápadně, skrytě
2. dívat se spěšně bez většího soustředění
◊ v koutku duše / srdce
tajně, skrytě
◊ zahlédnout něco / někoho koutkem oka
mimoděk, letmo si něčeho nebo někoho všimnout
► kouteček
[ko͡uteček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
V koutečku stál stolek na odkládání novin.
2.
Byt měl kuchyňský kouteček tak na uvaření kávy.
3.
Město je plné lidí ze všech možných koutečků světa.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ko͡utek]
(2. j. -tku, 6. j. -tku, 6. mn. -tcích, -tkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
kout 1 (prostor, kde se stýkají dvě plochy):
rohová sedačka v koutku místnosti
Seděl sám v koutku obývacího pokoje.
2.
kout 2 (prostor vytvořený k určité činnosti):
dětský / hrací koutek
pracovní koutek s psacím stolem
kavárna s čtenářským koutkem
V nákupní galerii by rodiče uvítali přebalovací koutek s pultem.
Zřídili jsme kuřácké koutky, kde je zajištěna důkladná ventilace.
3.
kout 3 (část území, prostoru):
Letní tábor leží v malebném koutku přírody.
Miska umístěná ve stinném koutku zahrady poskytne zdroj vody pro ježky.
4.
postranní část úst nebo očí:
vnější / vnitřní koutek oka
znaménko nad koutkem pusy
elegán s cigaretou v koutku úst
Začal mu cukat koutek levého oka.
Zvedá koutky do úsměvu sebejistého politika.
5.
mediální rubrika (v časopise, rozhlase ap.) určená pro texty z určité oblasti, oboru:
jazykový koutek
Celá řada novin a časopisů pravidelně uveřejňuje šachový koutek.
Nový pravidelný koutek se vysílá každý třetí čtvrtek v měsíci.
◊ sledovat / pozorovat něco / někoho koutkem oka
1. dívat se nenápadně, skrytě
2. dívat se spěšně bez většího soustředění
◊ v koutku duše / srdce
tajně, skrytě
◊ zahlédnout něco / někoho koutkem oka
mimoděk, letmo si něčeho nebo někoho všimnout
► kouteček
[ko͡uteček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
V koutečku stál stolek na odkládání novin.
2.
Byt měl kuchyňský kouteček tak na uvaření kávy.
3.
Město je plné lidí ze všech možných koutečků světa.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

