kout I
[ko͡ut]
(2. j. -ta, -tu, 6. j. -tě, -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
prostor, kde se stýkají dvě stěny nebo dvě plochy, roh:
kout místnosti / pokoje
trefit dolní kout branky
V koutě leží sekyra.
Světlý kout s psacím stolem byl perfektní na učení.
Brankáři odcházejí do opačného kouta hřiště.
2.
prostor vytvořený k určité činnosti:
kuchyňský / jídelní kout
dětský kout s prolézačkami
ložnice s pracovním koutem
Pokoje jsou vybaveny sprchovým koutem.
Naproti obecnímu úřadu vznikne odpočinkový kout s posezením a kašnou.
3.
zprav. odlehlá, zapadlá část nějakého území, prostoru, místo, zákoutí:
krásný / malebný kout země
návštěvníci ze vzdálených koutů republiky
Zákazníci volají ze všech koutů planety.
Rád také cestuje po zapomenutých koutech Evropy.
Vykopal jámu v nejzazším koutě zahrady.
4. zprav. množné
oblasti bez vlasů po stranách čela nad spánky:
čelní kouty
vlasy s výraznými kouty
Trápí ho vysoké kouty a pleš.
◊ sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě
chovej se nenápadně, trpělivě, příliš se neprosazuj, tím si získáš přízeň ostatních lidí, dosáhneš úspěchu ap. • (v tradičním významu) buď skromná, chovej se nenápadně, tak se vdáš
◊ sedět v koutě
být pasivní, neprůbojný, zůstávat v ústraní
◊ zahnat / zatlačit někoho do kouta
dostat někoho do bezvýchodné, svízelné situace
◊ znát někde každý kout
znát nějaké místo, oblast velmi podrobně, důvěrně
zdrobnělé → koutek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ko͡ut]
(2. j. -ta, -tu, 6. j. -tě, -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
prostor, kde se stýkají dvě stěny nebo dvě plochy, roh:
kout místnosti / pokoje
trefit dolní kout branky
V koutě leží sekyra.
Světlý kout s psacím stolem byl perfektní na učení.
Brankáři odcházejí do opačného kouta hřiště.
2.
prostor vytvořený k určité činnosti:
kuchyňský / jídelní kout
dětský kout s prolézačkami
ložnice s pracovním koutem
Pokoje jsou vybaveny sprchovým koutem.
Naproti obecnímu úřadu vznikne odpočinkový kout s posezením a kašnou.
3.
zprav. odlehlá, zapadlá část nějakého území, prostoru, místo, zákoutí:
krásný / malebný kout země
návštěvníci ze vzdálených koutů republiky
Zákazníci volají ze všech koutů planety.
Rád také cestuje po zapomenutých koutech Evropy.
Vykopal jámu v nejzazším koutě zahrady.
4. zprav. množné
?zprav. množné
Užívané zpravidla v množném čísle s významem souborovým nebo látkovým.
koutyUžívané zpravidla v množném čísle s významem souborovým nebo látkovým.
oblasti bez vlasů po stranách čela nad spánky:
čelní kouty
vlasy s výraznými kouty
Trápí ho vysoké kouty a pleš.
◊ sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě
chovej se nenápadně, trpělivě, příliš se neprosazuj, tím si získáš přízeň ostatních lidí, dosáhneš úspěchu ap. • (v tradičním významu) buď skromná, chovej se nenápadně, tak se vdáš
◊ sedět v koutě
být pasivní, neprůbojný, zůstávat v ústraní
◊ zahnat / zatlačit někoho do kouta
dostat někoho do bezvýchodné, svízelné situace
◊ znát někde každý kout
znát nějaké místo, oblast velmi podrobně, důvěrně
zdrobnělé → koutek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

