který
[kteriː]
(skloňování podle příd. jm. mladý)
zájmeno
1. zájmeno tázací
uvozuje otázku po výběru, vyčlenění něčeho nebo někoho ze souboru podle daného kritéria:
Který obor studujete?
Kterou zemi byste rádi navštívili?
Kteří skladatelé se věnovali písňovému žánru?
Které místo na jižní Moravě má podle vás největší kouzlo?
Kterými rostlinami oživit zahradu zjara?
kolokv. vyš.
2. zájmeno vztažné
uvozuje vedlejší větu obsahovou vyjadřující takovou nepřímou otázku, nepřímé oznámení ap. syn. jaký 3:
Ze začátku ani nechtěla prozradit, které obrazy byly vlastně ukradeny.
Věděla, na které přednášky a semináře chodím.
Tuším, o které hráče budeme mít zájem.
3. zájmeno vztažné
uvozuje vedlejší větu vztažnou, zprav. přívlastkovou:
Potřebují zaměstnance, kteří znají lokální přírodní podmínky.
Dvojhvězdu tvoří dvě hvězdy, které obíhají kolem společného těžiště.
Chov skotu, který je zrušen, se těžko obnovuje.
Odvaha, se kterou ukázala na korupci, ji proslavila.
4. zájmeno vymezovací; expresivní
v řečnické otázce vylučuje existenci osoby nebo věci, pro kterou by platil obsah výpovědi:
Který kluk by si nepřál být kosmonautem?
Kterou ženu nebaví tančit?
Který otec by nebyl rád, kdyby se jeho dcera dobře vdala?
Který teolog by to dokázal vyjádřit lépe?
Který vztah by dneska ještě začal tak jako u těch dvou?
5. ve funkci částice; expresivní
ve zvolací větě vyjadřuje silné rozhořčení vůči původci nepříznivé situace:
Který sprosťák mi ukradl boty!
Který blázen si tohle vymyslel!
Který barbar! Zničil celou alej bříz!
Které zvíře to udělalo?!
□ ten který zájmenný výraz
odpovídající tomu, co bylo uvedeno, příslušný, náležitý • obsahově přesný, konkrétní, určitý:
kandidáti známí v tom kterém volebním obvodu
příslušný bytový odbor toho kterého úřadu městské části
Ukážeme si, jakým způsobem se na ten který nástroj hrálo.
Příznivci divadla srovnávají, jak ten který herec ztvárnil roli Hamleta.
◊ nevědět, která bije
být neinformovaný, zmatený, nechápat něco, neorientovat se v problematice něčeho:
Na hodinách fyziky nevím, která bije.
Když se jich zeptáme například na praktické věci, vůbec nevědí, která bije.
→ doklady v korpusu
◊ pes, který štěká, nekouše
člověk, který se snaží někoho zastrašovat, nemá odvahu své hrozby naplnit
◊ škoda (každé) rány, která padne vedle expresivní◊ kolokviální vyšší
fyzický trest má (u dětí) výchovný účinek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[kteriː]
(skloňování podle příd. jm. mladý)
zájmeno
1. zájmeno tázací
uvozuje otázku po výběru, vyčlenění něčeho nebo někoho ze souboru podle daného kritéria:
Který obor studujete?
Kterou zemi byste rádi navštívili?
Kteří skladatelé se věnovali písňovému žánru?
Které místo na jižní Moravě má podle vás největší kouzlo?
Kterými rostlinami oživit zahradu zjara?
kolokv. vyš.
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Vy, poslyšte… která vy jste? kdo jste, jak se jmenujete Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
2. zájmeno vztažné
uvozuje vedlejší větu obsahovou vyjadřující takovou nepřímou otázku, nepřímé oznámení ap. syn. jaký 3:
Ze začátku ani nechtěla prozradit, které obrazy byly vlastně ukradeny.
Věděla, na které přednášky a semináře chodím.
Tuším, o které hráče budeme mít zájem.
3. zájmeno vztažné
uvozuje vedlejší větu vztažnou, zprav. přívlastkovou:
Potřebují zaměstnance, kteří znají lokální přírodní podmínky.
Dvojhvězdu tvoří dvě hvězdy, které obíhají kolem společného těžiště.
Chov skotu, který je zrušen, se těžko obnovuje.
Odvaha, se kterou ukázala na korupci, ji proslavila.
4. zájmeno vymezovací; expresivní
v řečnické otázce vylučuje existenci osoby nebo věci, pro kterou by platil obsah výpovědi:
Který kluk by si nepřál být kosmonautem?
Kterou ženu nebaví tančit?
Který otec by nebyl rád, kdyby se jeho dcera dobře vdala?
Který teolog by to dokázal vyjádřit lépe?
Který vztah by dneska ještě začal tak jako u těch dvou?
5. ve funkci částice; expresivní
ve zvolací větě vyjadřuje silné rozhořčení vůči původci nepříznivé situace:
Který sprosťák mi ukradl boty!
Který blázen si tohle vymyslel!
Který barbar! Zničil celou alej bříz!
Které zvíře to udělalo?!
□ ten který zájmenný výraz
odpovídající tomu, co bylo uvedeno, příslušný, náležitý • obsahově přesný, konkrétní, určitý:
kandidáti známí v tom kterém volebním obvodu
příslušný bytový odbor toho kterého úřadu městské části
Ukážeme si, jakým způsobem se na ten který nástroj hrálo.
Příznivci divadla srovnávají, jak ten který herec ztvárnil roli Hamleta.
◊ nevědět, která bije
být neinformovaný, zmatený, nechápat něco, neorientovat se v problematice něčeho:
Na hodinách fyziky nevím, která bije.
Když se jich zeptáme například na praktické věci, vůbec nevědí, která bije.
→ doklady v korpusu
◊ pes, který štěká, nekouše
člověk, který se snaží někoho zastrašovat, nemá odvahu své hrozby naplnit
◊ škoda (každé) rány, která padne vedle expresivní◊ kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní škoda (každé) facky, která padne vedle Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
fyzický trest má (u dětí) výchovný účinek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

