chaos
[xaos]
(2. j. -su, 6. j. -su)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨řec.⟩
1.
velký zmatek, nepořádek, neuspořádanost • narušení řádu, chodu něčeho:
naprostý / úplný / totální chaos
vnést řád do chaosu
Na ministerstvu panuje chaos.
Má v životě trochu chaos.
Sníh způsobil chaos v silniční dopravě.
2. filozofie, náboženství, mytologie
(podle starověkých představ) prázdný prostor, změť živlů před vznikem uspořádaného světa:
prvotní chaos před stvořením vesmíru
Z chaosu povstal nejvyšší z bohů, bůh slunce.
□ teorie chaosu matematika, fyzika
teorie zabývající se chováním dynamických systémů, které je výrazně závislé na počátečních podmínkách, a proto se může jevit za jistých okolností jako nahodilé
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xaos]
(2. j. -su, 6. j. -su)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨řec.⟩
1.
velký zmatek, nepořádek, neuspořádanost • narušení řádu, chodu něčeho:
naprostý / úplný / totální chaos
vnést řád do chaosu
Na ministerstvu panuje chaos.
Má v životě trochu chaos.
Sníh způsobil chaos v silniční dopravě.
2. filozofie, náboženství, mytologie
(podle starověkých představ) prázdný prostor, změť živlů před vznikem uspořádaného světa:
prvotní chaos před stvořením vesmíru
Z chaosu povstal nejvyšší z bohů, bůh slunce.
□ teorie chaosu matematika, fyzika
teorie zabývající se chováním dynamických systémů, které je výrazně závislé na počátečních podmínkách, a proto se může jevit za jistých okolností jako nahodilé
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)