hbitý
[hbɪtiː]
(2. st. -tější)
přídavné jméno
1.
rychle, lehce, obratně se pohybující, mrštný, rychlý • svědčící o tom:
hbitá šelma
mít hbité ruce / nohy
Hbitý kapsář turistovi vytáhl z kapsy u kalhot peněženku.
Střelu brankář vykryl hbitým skokem.
Nejlépe se zrelaxuji hbitější chůzí.
2.
rychle reagující, mající dobrý postřeh, snadno chápající a rychle vyhodnocující, bystrý • svědčící o tom syn. pohotový:
Hbitému fotografovi se podařil unikátní záběr.
Hbití počtáři měli výsledek během chvilky.
Na každou otázku měl hbitou odpověď.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hbɪtiː]
(2. st. -tější)
přídavné jméno
1.
rychle, lehce, obratně se pohybující, mrštný, rychlý • svědčící o tom:
hbitá šelma
mít hbité ruce / nohy
Hbitý kapsář turistovi vytáhl z kapsy u kalhot peněženku.
Střelu brankář vykryl hbitým skokem.
Nejlépe se zrelaxuji hbitější chůzí.
2.
rychle reagující, mající dobrý postřeh, snadno chápající a rychle vyhodnocující, bystrý • svědčící o tom syn. pohotový:
Hbitému fotografovi se podařil unikátní záběr.
Hbití počtáři měli výsledek během chvilky.
Na každou otázku měl hbitou odpověď.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)