legie
[legɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
dobrovolnická vojenská jednotka, často působící v zahraničních armádách:
veterán ruských legií
vstoupit do francouzské legie
Dědeček bojoval v legii.
Ke vzniku první republiky přispěly naše legie.
□ cizinecká legie vojenství
francouzská vojenská jednotka složená z dobrovolníků z cizích zemí
□ československé legie historické
(v letech 1914–1920) dobrovolnické vojenské jednotky zahraničního odboje hlavně v Rusku, Francii a Itálii, složené zejména z Čechů a Slováků a bojující na straně států Dohody proti Německu a Rakousku-Uhersku
2. historické
(ve starověkém Římě) jednotka armády • římská armáda vůbec:
velitel římské legie
Počet vojáků v legii se v průběhu římských dějin měnil.
Římský občan skládal při vstupu do legie přísahu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[legɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
dobrovolnická vojenská jednotka, často působící v zahraničních armádách:
veterán ruských legií
vstoupit do francouzské legie
Dědeček bojoval v legii.
Ke vzniku první republiky přispěly naše legie.
□ cizinecká legie vojenství
francouzská vojenská jednotka složená z dobrovolníků z cizích zemí
□ československé legie historické
(v letech 1914–1920) dobrovolnické vojenské jednotky zahraničního odboje hlavně v Rusku, Francii a Itálii, složené zejména z Čechů a Slováků a bojující na straně států Dohody proti Německu a Rakousku-Uhersku
2. historické
(ve starověkém Římě) jednotka armády • římská armáda vůbec:
velitel římské legie
Počet vojáků v legii se v průběhu římských dějin měnil.
Římský občan skládal při vstupu do legie přísahu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)